Historické milníky v období 120 let trvání Fakulty stavební v rámci VUT v Brně

1.     Úvod

Vznik C.k. české vysoké školy technické v Brně spadá do posledního roku 19. století. Právě 19. století, někdy nazvané „stoletím páry“, bylo charakteristické prudkým rozvojem průmyslu hlavně v zemích Evropy a Severní Ameriky. Tento rozvoj, který vytvořil vědecký, technický a materiální základ století dvacátého, vyžadoval i nebývalý nárůst požadavků na vzdělání obyvatelstva, především v technických oborech. Ve všech evropských zemích začínají vznikat technická učiliště a polytechnické vysoké školy. Tomuto trendu začínající moderní doby se nevyhnuly ani země Rakouského mocnářství.

2.     Vývoj technického školství  v Markrabství Moravském

Morava zaujímala přibližně 5 % plochy Rakouské monarchie, 5,7 % počtu obyvatel, ale v polovině 19. století již vytvářela 10 % průmyslové produkce monarchie. Je proto logické, že bylo snahou vytvořit zde odbornou základnu pro rychle se rozvíjející průmysl, který byl soustředěn především v Brně, kterému se zejména pro rozvoj textilního průmyslu přezdívalo „moravský Manchester“. Po vzájemné dohodě česky a německy mluvících obyvatel Moravy vzniklo v roce 1849 v Brně dvojjazyčné  (utrakvistické) Technické učiliště, které mělo zabezpečit výchovu technické inteligence pro rozvíjející se průmysl Markrabství Moravského.

3.     Negativně-pozitivní role továrníka Friedricha  Wanniecka

Technickému učilišti se dostávalo vládní podpory. Po počátečních problémech s umístěním školy byla v roce 1860 postavena důstojná budova na nynějším Komenského náměstí a v roce 1873 byla povýšena na „C.k. vysokou školu technickou“ (obr. 1). V této době se však začaly vyhrocovat nacionalistické spory mezi německým a českým obyvatelstvem v Brně. Velký podporovatel této školy byl brněnský továrník F. Wannieck (Vaněk). Byl však velký nepřítel Čechů a velký germanizátor. Zasloužil se o to, aby se ve škole přestalo vyučovat česky a tato škola se stala školou ryze německou (poslední odešel zeškoly Jan Helcelet – velký propagátor češtiny). V roce 1876 byla dokonce zrušena na této škole čeština jako nepovinný předmět. F. Wannieck se stal v 90. letech zakladatelem „Německého domu“ v Brně a svůj život zasvětil pangermánským myšlenkám o nadřazenosti německy mluvícího obyvatelstva (nemálo prostředků věnoval na to, aby prokázal, že jeho jméno Vaněk je starogermánského původu). Změny charakteru původně dvojjazyčné C.k. vysoké školy technické v Brně na ryze německou, podnítila česky hovořící veřejnost na Moravě k oprávněnému požadavku na zřízení „české vysoké školy technické“. Německy mluvící část obyvatelstva Brna byla však zásadně proti vzniku této školy, protože byla názoru, že existence české vysoké školy v Brně by mohla„ve značné míře způsobit újmu prastarému německému charakteru města“ a tímto názorem zavazovali i své německé poslance v parlamentu.

4.     Zásadní vliv tajného rady dr.  A. Rezka na vznik vysoké  školy

K nedoceněným osobnostem na přelomu 19. a 20. století patří dr. Antonín Rezek (obr. 2). Do roku 1896 přednášel jako profesor rakouských dějin na pražské filozofické fakultě a patřil k zakladatelům moderního českého dějepisectví. V mládí si dal dokonce předsevzetí, že bude pokračovat v díle Františka Palackého. V roce 1896 byl povolán do Vídně a stal se tajným radou na Ministerstvu kultu a vyučování. Zasloužil se o rozvoj českého středního školství – především vznikem nových gymnázií a reálek. Na konci 19. století se pak projevoval v monarchii nedostatek vysokých škol především technického směru. Dr. A. Rezek se na ministerstvu velkou měrou zasazoval o vznik a finanční podporu právě brněnské techniky. Velmi mu v organizaci pomáhal další český ministr a to ministr financí JUDr. Josef Kaizl, profesor právnické fakulty pražské univerzity. Během roku 1899 dr. A. Rezek vedl celou řadu jednání, směřujících k zajištění budov, profesorského sboru a dalších náležitostí brněnské techniky. Mnohá z těchto jednání byla důvěrná (byla vedena v době jeho letního pobytu v Adamově), neboť si jasně uvědomoval odpor německy mluvící části obyvatelstva Brna proti vzniku české školy. Vláda si ale na druhé straně jasně uvědomovala, že požadavky české společnosti jsou oprávněné a tak vypracovala všechny dokumenty k tomu, aby Jeho veličenstvo císař František Josef I. mohl podepsat 19. září 1899 dekret o zřízení „Císařské a královské české vysoké školy technické v Brně“. Aby vláda utlumila německou „nespokojenost“ rozhodla se, že bývalé „Technické učiliště“, které oslavovalo 50 let své existence, ponese oficiální název „ K.u.K. Deutsche Technische Hochschule in Brünn“.

Úloha císaře Františka Josefa I. (obr. 3) na vzniku české techniky byla zásadní, protože škola nevznikla „legální cestou“ na základě rozhodnutí parlamentu – tato cesta byla dle dr. A. Rezka blokována obstrukcemi německých poslanců, ale dle ústavního § 14, který umožňoval obejít parlament a využít absolutistického práva panovníka. C.k. česká vysoká škola technická v Brně zahájila svoji činnost 3. listopadu 1899 a jejím prvním odborem bylo stavební inženýrství. Začínala z nuzných začátků, pouze se čtyřmi  profesory, kterými byli Karel Zahradník (matematika), Jan Sobotka (deskriptivní geometrie), Jaroslav Jiljí Jahn (mineralogie) a Hanuš Schwaiger (kreslení od ruky). Výuka probíhala od začátku v pronajatých místnostech a to především na ulicích Augustinské (nyní Jaselské) a dále na Falkensteinerově a Giskrově (nyní Gorkého). Bylo to opět zásluhou Dr. A. Rezka, že vláda uvolnila na nové budovy školy částku 2,29 mil. K. Profesorský sbor školy pověřil vypracováním plánů pro stavbu nové vlastní budovy školy profesory M. Ursínyho a J. Bertla. S výstavbou se začalo již v roce 1908  a budova novobarokního slohu, jejíž výstavbu řídil architekt Karel Danda, patřila v době jejího otevření k nejkrásnějším v Brně (obr. 4). Po svém vzniku škola neustrnula. V roce 1900 byl zřízen odbor strojního inženýrství, v roce 1909 odbor kulturního inženýrství (meliorace, vodní stavby). Tento odbor byl v roce 1910 rozdělen na oddělení strojního inženýrství a samostatné oddělení elektroinženýrství. V roce 1911 byl zřízen odbor chemického inženýrství (pro který byla postavena budova na ul. Žižkově dle projektu prof. K. H. Kepky – se stavbou se započalo v roce 1914, ale dokončena byla až po válce v roce 1920) (obr. 5). K významným událostem začátku školy byl návrh profesorského sboru, dle kterého byl již v roce 1909 udělen čestný doktorát JUDr. Václavu hraběti Kounicovi, největšímu mecenáši „české techniky“ v Brně.

5.     Panovníkovo jméno v názvu školy

Profesorský sbor si dobře uvědomoval panovníkův význam a jeho vliv při vzniku školy. Nuzné poměry školy v počátcích její existence neumožnily tento dík plně vyjádřit. Před dokončením nové budovy školy se proto profesorský sbor usnesl požádat panovníka, aby škola do budoucna mohla nést název „C.k. česká vysoká škola technická Františka Josefa v Brně“. Vzhledem k tomu,

že císař rád viděl všechny projevy loajality svých poddaných vůči říši a trůnu, vyhověl této žádosti Nejvyšším rozhodnutím z 1. března 1911 a dal souhlas, aby jeho vznešené jméno se stalo součástí nového oficiálního názvu školy. Jako projev přízně se panovník uvolil přijmout 20. března 1911 deputaci českých profesorů k audienci, aby osobně vyslechl jejich díky. Význam školy byl o měsíc později – 24. dubna 1911 posílen Nejvyšším zmocněním Ministerstva kultu a vyučování, kterým bylo povoleno, aby její rektor užíval při slavnostních příležitostech čestného rektorského řetězu. Škola tímto dosáhla svého „zrovnoprávnění“ s ostatními školami, především však školami univerzitního typu. Autorem řetězu se stal jeden z profesorů školy, architekt Karel Hugo Kepka (obr. 6). Čestná medaile řetězu byla ozdobena reliéfem císaře Františka Josefa I. na trůnu jeho předků, která zdůrazňovala jeho zakladatelskou roli při vzniku školy. Nová budova školy byla slavnostně otevřena 25. června 1911 na Veveří 95. Nový, dvanáctý studijní rok  (1911/12) byl zahájen v již nových budovách.

6.     Dlouhé období převratných změn a zvratů

I když „česká technika“ měla navždy nésti vznešené jméno císaře Františka Josefa, tři roky po otevření nových budov začala Velká válka. Školní budovy byly přeměněny ve vojenský lazaret původně pro 700, později pro 1000 raněných. Škola se opět stěhovala do náhradních prostorů (např. Falkensteinerova 7). Někteří profesoři narukovali a snížil se i počet posluchačů (na 103 v letech 1916/17).

Konec Velké války, rozpad Rakouska-Uherska a vznik Československé republiky přinesl změny i do postavení brněnské techniky. Portréty císaře Františka Josefa I. byly nahrazeny portréty T. G. Masaryka a v roce 1919 bylo z názvu školy odstraněno císařovo jméno. Škola tedy nesla název „Česká vysoká škola technická v Brně“. (Jméno císaře Františka Josefa škola nenesla „navždy“, ale pouhých 8 let). Největší změnou, ke které v Brně se vznikem samostatného československého státu došlo, bylo převzetí správy města do českých rukou (k nelibosti Němců).

V roce 1919 byl zřízen poslední z odborů – odbor architektury, jehož děkanem se stal prof. K. H. Kepka. V této době byly v Brně zřízeny též dvě nové školy – Masarykova univerzita a Vysoká škola zemědělská v Brně. Oběma těmto školám poskytovala „česká technika“ všemožnou a významnou pomoc. Chod školy se podařilo velmi rychle zajistit. Již v roce 1918/1919 vykazovala největší počet posluchačů od svého vzniku – 2 x tolik co před válkou. Od roku 1918/19 byly přijímány jako řádné posluchačky i ženy.

Počáteční rozvoj školy, charakterizovaný otvíráním nových oborů a nových budov byl omezen počátkem 30. let hospodářskou krizí. Úspory ministerstva školství v roce 1934 byly ze 40 % na úkor vysokých škol. I v Brně se měly rušit některé odbory (architektura a pozemní stavitelství). Necitlivý přístup ministerstva vyvolával u veřejnosti velké protesty.

Zřejmě ona nestabilita vysokého školství v 30. letech vedla profesorských sbor školy k myšlence intervenovat v její prospěch u různých vysoce postavených osobností československého veřejného života. Patřil k nim rovněž nově zvolený prezident republiky Dr. Edvard Beneš, o jehož přízeň usilovali. Na návrh všech děkanů odborů školy bylo odsouhlaseno, aby pan prezident Dr. Edvard Beneš byl jmenován čestným doktorem technických věd. Jmenování bylo potvrzeno rozhodnutím Ministerstva školství a národní osvěty ze dne 12. srpna 1936. Slavnostní promoce se uskutečnila až 16. března 1937, kdy prezident přijel osobně do Brna. Ještě před touto promocí byl pan prezident požádán, aby vysoká škola technická směla v budoucnosti nést ve svém štítě jeho jméno, což pan prezident laskavě odsouhlasil a zákonem č. 31/37 se změnil název školy na „Vysoká škola technická Dr. Edvarda Beneše v Brně“.

Události roku 1938 se odrazily i na postojích a činnosti školy. Mnichovský diktát a následné odstoupení pohraničních území způsobily značnou deziluzi mnohých občanů, spojenou s nárůstem protibenešovské kampaně, které bohužel podlehla i česká technika v Brně. Na schůzi profesorů 16. listopadu 1938 navrhla zvláštní komise, aby byl podán návrh na zrušení názvu „Benešova technika“ a aby se vrátilo k původnímu názvu Česká vysoká škola technická v Brně. Tento návrh byl odsouhlasen a vládním nařízením ze dne 23. 12. 1938 škola opět změnila svůj název. Byla to ostuda nejen školy, ale symbolizovalo to ostudu celého českého  národa v tomto nelehkém období.

V roce 1939 byla česká technika, stejně jako ostatní vysoké školy v Protektorátu Čechy a Morava, uzavřena na období 3 let. K obnově činnosti školy však došlo až po 2. světové válce.

V roce 1945 se škola automaticky vrátila k názvu „Vysoká škola technická Dr. Edvarda Beneše v Brně“ (aniž byly anulovány výsledky hlasování z podzimu 1938). Budovy školy byly po skončení války silně zdevastovány, přesto úsilím studentů a profesorského sboru se dostaly do provozuschopného stavu a od podzimu 1945 začala na škole výuka. Škola musela zvládnout velké množství posluchačů – studium dokončovali ti, kteří začali studovat před válkou a dále i ti, kteří během války ukončili studia na střední škole. Před školou se jevila skvělá perspektiva rozvoje v osvobozené vlasti.

Nutno podotknouti, že „konkurenční“ Německá vysoká škola technická (jejím profesorem byl i světoznámý Viktor Kaplan) skončila svoji činnost v roce 1945 na základě dekretu prezidenta republiky a její majetek byl převeden na „českou techniku“ a budovy obdržela Masarykova universita.

Technické školství bylo pro rozvoj nově obnoveného státu nezbytné a bylo jím též podporováno. Vysoká škola technická Dr. Edvarda Beneše dosáhla v roce 1950/51 svého největšího rozkvětu a předpokládal se další rozvoj po stránce vědecké, vědecko-výzkumné, pedagogické a materiální.

Všechny proto šokoval rozkaz prezidenta republiky z 23. 8. 1951, kterým byla tato škola zrušena, převedena pod správu Ministerstva národní obrany (MNO) a na jejím místě byla vytvořena Vojenská technická akademie. Na této pak byla zahájena výuka již k 1. říjnu 1951.

Většina oborů „brněnské techniky“ se měla transformovat do nově vzniklých vojenských oborů  „Vojenské technické akademie“.

Obor, který zbyl po „rozebrání“ brněnské techniky byl obor stavebního inženýrství, o který MNO neprojevilo zájem. Vzhledem k velkému počtu posluchačů na tomto oboru bylo nakonec rozhodnuto zřídit z tohoto oboru prozatímní „Vysokou školu stavitelství“.

7.     Zrozeni z trosek a popela

„Vysoká škola stavitelství“ vznikla v říjnu 1951 jako východisko z nouze a nikdo ji nepřipisoval skvělou budoucnost. Prvním rektorem školy se stal prof. Ing. Dr. Vojtěch Mencl (obr. 7), který musel řešit velmi obtížné a nevděčné úkoly. Naprostou většinu budov zabrala vzniklá Vojenská technická akademie a tak škola získávala prostory roztroušené na 13 místech po Brně. Vzdor nepřízni státu vůči „brněnské technice“, se právě Fakulta inženýrského stavitelství Vysoké školy stavitelství v Brně stala záhy největší stavební fakultou v republice. Ve školním roce 1952/53 měla 2170 posluchačů a 286 učitelů. Tento rozvoj se uskutečnil především zásluhou rektora prof. Ing. Dr. Vojtěcha Mencla, který se v této době o existenci školy zasloužil možná více než její zakladatel císař František Josef I. I přes nesmírnou snahu na zachování zbylých budov, byly škole odňaty v roce 1953 budovy na ulici Úvoz 33, Gorkého a Husově třídě, kde Vojenská technická akademie zřídila novou Fakultu železniční. Přednášky probíhaly v kinosálech a různých pronajatých místnostech od různých organizací až do roku 1956. Pokles mezinárodního napětí po smrti J. V. Stalina a K. Gottwalda v roce 1953 způsobil i pokles vojenského napětí mezi oběma bloky a tím poklesl i význam vojenského školství. Naopak se projevil nedostatek „inženýrů“ v energetickém průmyslu, kteří byli „odčerpáni“ pro potřeby armády.

Nekvalifikované zásahy do sféry vysokého školství si začalo uvědomovat i Politické byro ÚV KSČ. V této souvislosti se začalo uvažovat o „obnovení“ energetické a strojní fakultě v Brně, kde by se využila mohutná výrobní základna Brněnského kraje – vyžadovalo to však přidělení vhodných budov.

Významný zlom nastal na schůzi Politického byra ÚV KSČ dne 9. dubna 1956, kdy bylo navrženo, aby při Vysoké škole stavitelství v Brně byla zřízena energetická fakulta  s počáteční kapacitou 150 studentů, která by měla začít svoji činnost již počátkem akademického roku 1956/57. Tato fakulta měla být zřízena s perspektivou jejího rozdělení na Fakultu elektrotechnickou a Fakultu strojní.

Při těchto jednáních se však dospělo k názoru, že rozšířením Vysoké školy stavitelství o energetickou fakultu dochází ke změně charakteru této školy, který stávající název nevystihuje. Proto se rozproudila diskuze o podobě nového názvu školy. Ministr F. Kahuda navrhl nový název školy „Vysoká škola stavitelství a energetiky v Brně“. Zvítězil však návrh tajemníka ÚV KSČ Jiřího Hendrycha, který navrhl, aby se nově rozšířená škola nazývala „Vysoké učení technické v Brně“. Tento název byl všemi schválen. Škola nesla tento název od 1. září 1956 (k letošnímu “jubilejnímu roku“ je to tedy 63 let). Prvním rektorem nové školy se stal prof. Ing. Dr. Vilibald Bezdíček (obr. 8).

8.     Období klidu a postupného rozvoje VUT v Brně

Změna názvu školy, uvolnění některých budov Vojenskou technickou akademií (např. Barvičova 85) a stabilizace učitelů na škole přinesla trochu klidu do činnosti a rozvoje školy. Škola začala iniciativně zavádět nové obory a rozvíjet nové oblasti vědy. Tak byla již v roce 1959 zřízena Laboratoř počítacích strojů, která se, jako jedno z prvních pracovišť v zemi, začala zabývat počítačovou technikou za pomocí tehdy nejmodernějších počítacích strojů, které se průběžně inovovaly.

Přetrvávající nedostatek prostorů pro výuku vedl již v roce 1959 k návrhu na dostavbu Akademického náměstí (v blízkosti ul. Veveří) budovami dalších fakult. Tento návrh nebyl schválen a rozvojové území školy bylo vyčleněno v prostoru pod Palackého vrchem. Po dlouhých odkladech se začalo s výstavbou studentských kolejí a to v letech 1967 až 1973 s celkem 4000 lůžky. Se zpožděním – až v roce  1975 se začalo s výstavbou Fakulty strojní, která trvala 12 let až do roku 1987. K výstavbě Fakulty elektrotechniky pak došlo až v pozdější době. Ke zlomovému roku 1989 mělo VUT celkem 5 fakult a to Fakultu stavební, Fakultu strojní, Fakultu elektrotechnickou, Fakultu technologickou (ve Zlíně) a Fakultu architektury. Ve školním roce 1988/89 studovalo na VUT 11 348 studentů denního studia a 1 888 studentů studia při zaměstnání.

9.     Období pozitivních změn

Rok 1989 byl přijat s nadšením a s jistým zadostiučiněním. Doba však to nebyla lehká. Školy dostaly jistou samostatnost, se kterou se musely vyrovnat a naučit žít a pracovat. Vznikly Akademické senáty, ve kterých se řešily problémy „důležité“ i „méně důležité“. Je zásluhou prvého „polistopadového“ rektora VUT – prof. Ing. Arnošta Höniga, DrSc., že se s plným nasazením vrhnul do znovuvybudování školy. Znovu docházelo ke stěhování celých institucí. Musely se odevzdat v rámci restitucí  řady budov - např. budova rektorátu na Opletalově a hlavně budova „Alumnátu“ na ul. Barvičově 85, kde bylo hlavní sídlo Fakulty stavební. Na druhé straně škola obdržela řadu budov, které byly opuštěny armádou a bývalými politickými strukturami.  Přechodné útočiště získal rektorát na ul. Burešově (po KV KSČ) nežli skončil na ul. Kounicově a nakonec v novém centru VUT na ul. Antonínské. Polistopadový vývoj dal možnost vzniku nových fakult, které se dostaly pod „ochranná křídla“ VUT. Nyní je tedy VUT tvořeno 8 fakultami, kterými jsou Fakulta stavební, Fakulta strojního inženýrství, Fakulta architektury, Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, Fakulta informačních technologií, Fakulta podnikatelská, Fakulta chemická a často diskutovaná Fakulta výtvarných umění. K nim však patří též tři významné ústavy – Ústav soudního inženýrství, Centrum sportovních aktivit a Středoevropský technologický institut. I tyto ústavy vhodně doplňují aktivity VUT. Původní Fakulta technologická ve Zlíně se stala v roce 2001 základem nové vysoké školy – Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně - a tak i VUT má na tom svůj „lví podíl“.

10.   Rozvoj Fakulty stavební pod ochrannými křídly VUT v Brně

Fakulta stavební má mezi ostatními fakultami zvláštní postavení. Je to jediná fakulta, která přečkala celé 120-ti leté období bez svého zrušení (kromě přerušení výuky během okupace). Je nutno si uvědomit, že při vzniku C.k. české vysoké školy technické v Brně se studium nedělilo na fakulty jako nyní, ale na odbory. Toto označení vzniklo za Rakousko-Uherska, přetrvávalo po dobu 1. republiky a udrželo se i po obnově školy po 2. sv. válce a to až do roku 1950. V tomto roce bylo zákonem 58/1950 Sb. ustanoveno vzniknutí fakult místo odborů. Po zrušení Vysoké školy technické Dr. Edvarda Beneše v roce 1951 se právě vzniklá Fakulta inženýrského stavitelství, jako součást Vysoké školy stavitelství, stala „svorníkem“, který překlenoval období let 1951 až 1956, kdy vzniklo Vysoké učení technické v Brně,  jehož  stěžejní fakultou byla právě Fakulta inženýrského stavitelství (FIS). Ta se v roce 1960 sloučila s Fakultou architektury a pozemního stavitelství (FAPS) a byla konečně vytvořena v rámci VUT Fakulta stavební (FAST). Samostatná fakulta architektury (FA) se pak z FAST vydělila v roce 1976. Hlavním sídlem Fakulty stavební v 70. a 80. letech byla budova bývalého „Alumnátu“ na ulici Barvičova 85, Brno (obr. 9). Mnozí dříve narození absolventi Fakulty stavební rádi vzpomínají na pěkné prostředí školy uprostřed zeleně a pěkné výhledy z této budovy na město Brno a jeho okolí. Tato budova však výuce nestačila a mnohé obory na FAST měly svá sídla v různých částech města Brna (např. na ul. Veslařská, ul. Bratislavská, Sady osvobození (nyní Koliště), tř. Obránců míru (nyní Údolní)) aj. Tato roztříštěnost způsobila časté přesuny studentů do různých částí města Brna.

Rok 1989 byl opět počátkem „velkého stěhování fakulty“. V roce 1991 opustila areál bývalé „brněnské techniky“ na ul. Veveří a Žižkově Vojenská akademie, která ho využívala po dobu 40-ti let. Tento areál, který získalo VUT, byl přidělen právě Fakultě stavební. Navrácené budovy však nebyly v dobrém stavu, protože za období 40 let do nich nebylo investováno. Budovy proto čekalo několik rekonstrukcí, které byly postupně realizovány v letech 1999 – 2003 a dále 2011 – 2013. Právě tato poslední rekonstrukce byla vyhlášena Stavbou Jihomoravského kraje roku 2013 v kategorii „Rekonstrukce staveb a objektů“. Realizace těchto projektů umožnila vybudovat nové prostory pro studenty doktorských studijních programů a zvýšit počet učeben a laboratoří. V rámci rekonstrukce došlo i k úpravám a modernizaci budov i celého areálu, který se podařilo propojit v jeden celek. Do areálu FAST byly postupně připojeny budovy E1 a E2 na rohu ulice Rybkova a Žižkova, dále nově vybudovaný pavilon F jako laboratoř Ústavu vodních staveb a nakonec byla připojena i budova bývalého „Keramoprojektu“ na ul. Rybkova, propojená s hlavním areálem krytou lávkou pro pěší (obr. 10).

Posledním velkým počinem v historii FAST bylo zřízení Vědecko-výzkumného centra AdMaS (Advanced Materials, Structures and Technologies) v areálu Pod Palackého vrchem v letech 2011 – 2014 (obr. 11). Centrum AdMaS je zaměřeno na vývoje a aplikace pokročilých stavebních  materiálů, konstrukcí a technologií v oblasti stavebnictví, ale i dopravních systémů a infrastruktury měst, obcí a krajiny. Do činnosti Centra AdMaS se zapojila většina pracovníků FAST, ale i doktorandů a studentů, kteří zde získávají nezbytnou praxi pro svoji budoucí činnost.

11.  Oslavy 120. výročí školy

Výročí FAST a VUT, oslavované v roce 2019, není sice „zcela kulaté“, ale je významné, protože se koná v konsolidované demokratické společnosti, která zde existuje již 30 let. Je to vlastně plná čtvrtina z celkové doby existence školy. Dá se reálně předpokládat, že po řadě zvratů, které školu během její historie potkaly, se dostává do období stability s perspektivou dalšího rozvoje. Za poslední tři dekády došlo k významnému rozšíření kontaktů školy s celým světem. Škola se zařadila po bok ostatním evropským a světovým technickým universitám. Tuto skutečnost si dobře uvědomují studenti, a proto zájem o studium na fakultách VUT v Brně stále roste.

Prof. Ing. Miroslav Bajer, CSc.

Děkan Fakulty stavební VUT v Brně

Prof. Ing. Leonard Hobst, CSc.

Ústav stavebního zkušebnictví, FAST VUT v Brně